Dokončení knihy bývá překvapivě tichá chvíle. Nezazní žádný zvonec a nikdo nepřijde s kyticí květin. Dopíšeš poslední větu, uložíš soubor a opřeš se v židli. Oslava se často odehraje o samotě, nebo vůbec, a hned příští ráno tě stejně čeká hromada špinavého prádla.
Pokud se právě nacházíš uprostřed dlouhého projektu, můžeš si lepší závěr připravit už teď. Napiš dnes dopis člověku, který dopíše poslední řádek, a nech si jej poslat e-mailem ve zvolený den. Bude tam čekat tvůj vlastní hlas.
Proč ten, kdo dopíše rukopis, potřebuje čekající dopis
Dlouhé projekty bývají uprostřed osamělé. Počáteční nadšení z nápadu dávno vyprchalo, konec je v nedohlednu a každá další kapitola působí hůř než ta předchozí. Právě v tomto bodě se celá řada rukopisů zastaví.
Dopis od člověka, kterým jsi na samém začátku, plní dvě úlohy. Připomene tvému budoucímu já, proč si tento příběh vybral právě tebe. A nabídne cílové rovince svědka – někoho, kdo moc dobře ví, kolik úsilí to stálo.
Spisovatelé už dlouho využívají měsíční listopadové výzvy, aby se přinutili k dopsání textu, a mnoho autorských skupin pořádá své vlastní. Ať už běžíš třicetidenní sprint na padesát tisíc slov, nebo se rukopisem pomalu prokousáváš pět let, základní myšlenka zůstává stejná.
Co do dopisu vložit
Můžeš dopis napsat na samém začátku, nebo až uprostřed bažiny třetí kapitoly. Obě chvíle fungují. Tady je několik věcí, které stojí za to zahrnout:
- Proč právě tento příběh a proč právě ty.
- Co při psaní čteš nebo posloucháš.
- Scéna, kterou máš největší obavy napsat.
- Komu o tomto nápadu vyprávíš a co na to říká.
- Postava, kterou už teď miluješ.
- Jaký pocit má podle tvých představ vyvolat poslední stránka.
Věnuj pozornost podrobnostem. Zmiň konkrétní kavárnu, kde sedíš o sobotách. Napiš, co hlavní postava nosí v kapse kabátu. Právě takové detaily vykouzlí tvému budoucímu já úsměv na tváři, protože rukopis pevně propojí se skutečným týdnem tvého života.
Napiš přiznání z bažiny třetí kapitoly
Pokud píšeš z hloubi rozpracovaného textu, vlož do dopisu i své pochybnosti. Přiznej, že prostředek je nepřehledný zmatek, že víra v dobrý konec vyprchala a původní důvod k psaní se ztrácí v mlze. Připiš k tomu datum.
Až knihu dokončíš a toto přiznání si přečteš, uvidíš, že pochybnosti byly přirozenou součástí práce, nikoli rozsudkem nad celou knihou. Uvnitř tvůrčího procesu se tomu věří jen těžko a po jeho skončení se na to snadno zapomíná.
Otázky pro den, kdy napíšeš slovo Konec
Dopis by měl tvému budoucímu já položit několik otázek, na které dokáže odpovědět teprve ve chvíli dopsání. Zkus například tyto:
- Jaký závěr z toho nakonec vznikl?
- Podobá se aspoň trochu původnímu plánu?
- Která postava tě nejvíc překvapila?
- Kdo se jako první dozvěděl, že je hotovo?
- Co máš v plánu s rukopisem udělat teď?
- Co tě tato prostřední část naučila?
První verze ještě neznamená konec veškeré práce. Může se hodit připojit vzkaz, co dělat dál – třeba nechat rukopis na měsíc odležet v šuplíku, než se do něj pustíš znovu.
Co do dopisu nepsat
Neslibuj, že text bude skvělý. První verze má jediný úkol: existovat. Pokud v dopise stojí „vím, že to bude geniální dílo“, tvé budoucí já může mít pocit, že selhalo u zkoušky.
Vynechej pevné termíny, které nelze dodržet. A napiš dopis dostatečně krátký, aby se dal přečíst na jedno posezení – zhruba na jednu stránku. Jde o pohlednici ze začátku cesty, ne o projektový plán.
Jedno praktické omezení: dopis je dopis, nikoli samotný rukopis. Formulář pro psaní pojme až 30 000 znaků, což bohatě stačí pro tvé myšlenky a důvody, ale rozhodně to nestačí na celé kapitoly.
Zvol si datum odeslání, se kterým dokážeš žít
Záludná je otázka, na kdy dopis naplánovat. Pokud zvolíš příliš blízké datum, dopis dorazí dřív, než dopíšeš, a položené otázky zůstanou bez odpovědi. Když naopak vybereš den moc vzdálený, okamžik dokončení už může být dávno pryč.
Měj střízlivý odhad svého tempa. Pokud za uplynulý rok vzniklo dvacet tisíc slov, nenastavuj datum za tři měsíce. Zvolit lze jakýkoli den až 20 let dopředu a termín o něco vzdálenější, než jaký si přeješ, bývá většinou ten nejrealističtější.
Dopis pošleme e-mailem v tebou vybraný den mezi 8:00 a polednem v tvém časovém pásmu. Uložený dopis už nelze upravovat ani zrušit, proto jej napiš přesně tak, jak se právě cítíš, i se všemi pochybnostmi. Pokud chceš mít vlastní kopii, ulož si text do dokumentu v počítači, protože při psaní se nic e-mailem neposílá.
Co když dopis dorazí dříve
Tohle je ta pravděpodobnější varianta, protože rozsáhlé projekty trvají téměř vždy déle, než člověk plánuje. V takovém případě se dopis promění v něco jiného: ve vzkaz ze startu, který dorazí doprostřed cesty. Část s přiznáním pochybností si přečti dvakrát. Odpověz na otázky, u kterých to jde, a zbytek nech zatím otevřený.
Pak napiš nový dopis s termínem posunutým dále, s využitím nových zkušeností o vlastním tempu. Druhý dopis bývá často ještě o poznání upřímnější.
Co když dopíšeš dříve, než dopis dorazí
I to se stává. Text je dopsaný v březnu a dopis má dorazit až v červnu. I tak můžeš den jeho příchodu brát jako milník: přečti si jej, odpověz na otázky a napiš k němu krátkou odpověď.
V den dokončení lze také napsat druhý dopis, adresovaný člověku, který se pustí do první velké revize. Každý e-mail s dopisem obsahuje odkaz pro odhlášení – jeho použití však zastaví všechny dopisy naplánované pro danou e-mailovou adresu, proto s tímto odkazem zacházej opatrně, pokud máš v přípravě více dopisů.
Stejně to funguje i u jiných dlouhých projektů
Nic z toho neplatí pouze pro romány. Diplomová práce, scénář, paměti, hudební album, patchworková deka nebo vývoj softwaru – to vše zažívá stejně tiché dokončení.
Má-li projekt více fází, napiš si dopis pro každou z nich. Krátký dopis pro první ucelenou verzi a další pro finální podobu dokážou proměnit dlouhý, osamělý úsek v řadu přehledných záchytných bodů.
Dopis ze třetí kapitoly
Ahoj, budoucí já,
píšu tohle během pauzy na noční směně, u třetí kapitoly, s pocitem, že celá kniha je naprostý zmatek. Sestřička v příběhu nese jméno mé kolegyně z práce, která o tom zatím nemá ani tušení. Mám strach ze scény v nemocnici v deváté kapitole. Pokud už držíš v ruce hotový text, zůstalo sestřičce původní jméno? Kdo se o dokončení dozvěděl jako první? A pokud v cíli ještě nejsi, devátá kapitola pořád čeká – a je menší, než to odsud vypadá. Ať už rukopis dopadne jakkoli, mám radost, že vůbec existuje.
[tvé jméno]
Napiš svůj dopis teď
Vyhraď si dnes dvacet minut, ať už se v projektu nacházíš kdekoli. Napiš o tom, proč si tento příběh vybral právě tebe, o scéně, ze které máš obavy, a přidej jednu otázku pro člověka, který dopíše poslední řádek. Zvol datum, kterému věříš, a dopis odešli.
